Kniha humorných kreseb vydaná v roce 1976 pod názvem "Kůs/Smolmen" s úvodním slovem M.Horníčka.

Část z komentáře M. Horníčka:

Kreslený  vtip...Každý z nás zná čáry, křivky, přímky, body, každý z nás se kdysi pomocí těchto prvků pokoušel cosi říci. Povinně. V hodinách kreslení jsme zjišťovali, že čára vedená rukou je sice v naší moci, ale tam, kde má tato čára odpovídat obrysu modelu, je náhle vzdorovitá, jde si svým směrem a jako by odmítala napodobit to, co vidíme. Kreslili jsme podzimní listí, větvičku s květy, vázu nebo židli, ale žasli jsme nebo trpěli: to na papíře se jaksi vzdalovalo od své předlohy, čáry si žily po svém, ve svém světě a byly poslušny nějakých vlastních zákonů. 

Znovu se vracím k přirovnání s hudebním sluchem. Pokud jde o mne, slyším docela přesně jakoukoli melodii - v duchu. Ale jakmile ji proženu svým hrdlem a vydám pomocí hlasivek, stane se něčím jiným. Vymkne se mé vůli, nejlepší vůli reprodukovat ji přesně, a stane se žalostnou nepěkností.

A teď si přijde někdo, kdo ještě v rámci pevné melodie může improvizovat, a někdo, kdo s nakreslenou čarou začne čarovat.

Kdo zkrotí jednoduchou linku natolik, že tato, poslušna nejen jeho ruky, ale i fantazie, se začne vznášet. Kroužit. Tančit. Smát se. Opakovat viděné v přečetných variacích a tak trochu v pokřiveném zrcadlení...Mám rád kreslený humor především proto, že nadlehčuje tíhu, že mi převádí nějaký výjev, nějakou podobu do světa několika čar a že tím i mne zbavuje tíhy a že i mne jako by proměňoval v tančící linie. Stávám se - jako divák -  částí toho jeho světa, jsem v něm a je mi dobře. Ne proto, že bych tím skutečnému světu unikal, ale že odtud skutečný svět vidím náhle jinak a - skutečněji. Mám rád absurdní situaci - na jevišti i na papíře - pokud mi někdo netvrdí, že svět je absurdní. Kdybych to uměl, postavil bych se občas na ruce, abych pak všechno kolem sebe viděl obráceně. Na chvíli. Ale nechci, aby mi někdo tvrdil, že obráceně vidím vždycky a že by se po rukou mělo chodit... Vím, měl bych být konkrétní a mluvit tady o těch, jejichž kresby a koláže mám před sebou, o práci a díle Kůse a Smolmena, ale nechtějte to ode mne. Jsem nahony vzdálen jakéhokoli soudu, nemám rád rozbory, a tak těmi jejich listy jdu rád a okouzlen jako na malém uličnickém zatoulání.

A směju se. Kreslete dál, dál tančete na bílé ploše svého náčrtníku, dál hleďte na svět svýma očima. Protože mnoho jiných očí tak vidět nedovede a je vám vděčno.

Bylo mi dobře v tom vašem hájemství.